Jeřebinka - Lenka Jeřábková

 

SURFCAMP FUERTEVENTURA 18. – 25.10. 2012

Z čista jasna jsem na začátku října obdržela email s výzvou, ať si ještě prodloužím léto na Fuertěventuře, samozřejmě jak jinak, než že se surfem v ruce. Když jsem si zrekapitulovala, že jsem letos ještě neměla dovolenou, tak rozhodnutí bylo jednoznačné  Během pouhých 4 hodin letu jsem zapomněla na deštivé počasí a nechala jsem své myšlenky splynout se sluncem, které se mi náhle odráželo v očích. Věděla jsem, že na Kanárských ostrovech je věčné léto, ale na skoro konci října jsem opravdu nečekala, že budu řešit, jestli mi „třicítka“ na namazání bude stačit…

Na letišti mě vyzvedl můj nový trenér Petr a hned po cestě do městečka Corraleja - mého nového domova, mi ukazoval, kde jsou na Fuertě nejlepší spoty. Nalákal mě takovým stylem, že jsem se v surfhousu pobyla asi 3 minuty, které byly nezbytné k nasoukání do neoprénu a hurá rovnou do vln. Během prvních okamžiků ve vodě jsem si opět velice živě vybavila tu dřinu, o čem to vlastně surfovaní je… Za těch pár sekund svezení to ale stojí, proto je nás tolik bláznivých nadšenců, mezi které se už řadím i já :)

Když jsem se celá spokojená vrátila z prvních vln, vydala jsem se prozkoumat náš surfhouse. Čekalo na mě milé překvapení v podobě nádherného bazénu, soukromého grilu na terase, prostorné kuchyně a v neposlední řadě pohodlných kožených sedaček, které se staly mým věrným společníkem, když na mě padla únava… Také již na mě čekali moji nový spolubydlící: otřelá surfařka Olí a Zdenda, který si teprve vlny ošahával. Z poza rohu se na mě smála jejich nádherná 4 měsíční dcerka Natálka. Celá rodinka na Fuertě byla již 14 dní a se mnou je čekal jejich závěrečný týden, který by dovršil jejich 3 týdenní dovolenou. Hned první večer jsme se pečlivě seznámili jak mezi sebou, tak i s výborným fuerťáckým rumem, který obstojně nahradil mého oblíbeného Jegermeistera :)

Pláže jsou zde trochu jiné než v Hossegoru. Na našem nejoblíbenějsím místě tzv. Rock pointu, se jde do vody přes zkamenělou lávu, která je pro mě bez bot do vody skoro nepřekonatelná. Ale jak mě Kačka, manželka trenéra, ubezpečila - po čase prý „útesy změknou“ a člověk po nich běhá jak kamzík  Námaha ale stojí za to, vlny jsou na Rock pointu něžné a přicházejí ve snadno čitelných řádcích. Pokud byste dostali chuť na něco většího, stačí si doplavat o kousek dále. Na Fuertě je tolik spotů, že si stačí vybrat dle obliby; můžete sufrovat na nekonečně dlouhé písečné pláži, či na útesech, kde musíte do vody „naskakovat“. Dále je tu nádherná pláž, která je obehnaná skalisky – vystřižené jako z romantického filmu  Díky tomu, že jsou spoty v dosahu několika minut jízdy autem, tak jsme se mohli rozhodnout až na místě dle vln a naší nálady.

Ve vodě jsme si samozřejmě užili spoustu zábavy. Jednou se z nenápadně vypadající vlnky stal najednou tzv. panelák, ale Zdeněk to bral jako výzvu. Rychle si posteskl něco o tom, že je to asi přece jenom moc velký a vydal se zkusit sjet vlnu. Pro mne byl nezapomenutelný zážitek, když jsem se neočekávaně ocitla asi tři metry ve vzduchu… Sic jsem to posléze zapíchla a vyzkoušela jsem si fuerťáckou pračku na vlastní kůži, ale člověk se to musí prostě nějak naučit :) Když už jsme občas padali na mysli, byl tu Petr, který nás vždy dokázal povzbudit, či rozesmát svými kousky na prkně  Po celodenní dřině večer přišlo na řadu grilování, kdy se o nás hostitelé v čele s Kačkou nádherně starali. Ještě dvě noci se mi zdálo o její specialitě: datle obalené kuřecím masem. Bydleli jsme kousek od centra Corraleja, proto jsme se také vydávali na noční toulky. Je zde spousta restaurací, barů i diskoték, myslím, že každý si zde může vybrat dle chuti.

Všichni jsme si naši dovolenou užili ještě víc, než jsme ve skrytu duše doufali, proto se nám opravdu nechtělo zpátky do pracovní reality a sychravého počasí… Zcela nepokrytě jsme záviděli našim hostitelům, že zůstávají na jednom z nejkrásnějších míst k sufrování, jakou právě ostrov Fuerteventura je.

Myslím, že se opět brzy uvidíme :)

Jeřabinka